„- Ondro, jaký je vlastně svět?
Tím mě
dostal do rozpaků. Co mu mám říct?
- Velký, Strydo. Hrozně velký.“
(můj vlastní citát, z novelky Salvea)
Na zeměkouli existují dvě takové zvláštní vymyšlené čáry, k vidění
na každém pořádném glóbusu. Rovník a datová hranice. Před touhle cestou jsem
nikdy ani jednu z nich nepřekročil. Premiéru s rovníkem už mám za sebou,
teď mě čeká ta druhá J
Vím, že je to dětinské, ale datová hranice a její efekty mě fascinují.
Dokonce natolik, že jim věnuju samostatný příspěvek, byť maličký. Racionálně celou
věc chápu – a mám přátele, kteří by vám dokázali beze všech emocí z hlavy říct,
jakou rychlostí by muselo vaše soukromé letadlo nejméně letět západním směrem,
abyste mohli večeřet současně v různých místech světa – ale fascinují mne
stejně.
Je pondělí, 5. května 2014, devět hodin patnáct minut večer. Jsem po
večeři v hotelovém pokoji v Aucklandu, na sobě pyžamové kalhoty a
tričko a začínám si balit kufr.
Je pondělí, 5. května 2014, devět hodin patnáct minut večer. Jsem na
letišti v Honolulu, na sobě rifle, tričko a sako, a čekám na pohovor s imigračním
důstojníkem USA.
Obojí jsem já. Prokazatelně, podle DNA a čeho si vzpomenete. Auckland a
Honolulu dělí asi 7050 km.
Je to úžasné J
Žádné komentáře:
Okomentovat