Kanada - východ

„Je suis là, comme je l’ai revée.“

(Let It Go, francouzská verze)

Montreal není na první pohled nějak fotogenický a pokud by vás někdo lákal na Starý Montreal, jako úžasnou památku, kterou musíte vidět, pošlete ho do Prahy nebo Paříže, aby něco viděl sám J V Montrealu to vypadá jako slabší odvar obou a stejně jako v Praze je Staré město vyplněno suvenýry pro turisty a předraženými restauracemi. Ze zajímavějších budov tohle je radnice (nevešla se do jednoho záběru a nevešla se ani do dvou, ale alespoň kousky)…

 

 

…a tohle, ač také důležitě vypadající, je tržnice.

 

Tohle nevím, co je za stavbu, předpokládám, že jedno z technických muzeí, mají jich tu víc. Ale na fotku se mi to líbilo.

 

Bulvár sv. Vavřince, foceno od přístavu. Místní jsou z něj dojatí, protože tady vystupovali z lodí kolonisté a touto ulicí šlapali nahoru, aby se začlenili do společnosti jejich nového domova… Nerad bych zněl příliš cynicky, ale já bych možná na jejich místě otočil a plul jinam J

 

Most oddělující starý přístav, dneska historické místo, od obchodního přístavu. Oba jsou říční, v řece sv. Vavřince.

 

Rychlý záběr na Čínskou čtvrť, v popředí hotel Holiday Inn, který jako jediný vypadá stylově J

 

A tohle je hotel Mariott Courtyard. Jestliže ve Vancouveru letělo sklo a výrazné kovové příčky, tady jsou to masy betonu s okny bez rámů.

 

Věž s hodinami, pro změnu nádherná budova s alejí javorů vepřed. Stojí ale na špičce říčního poloostrova a nějaký génius z místního územního plánování udělal ze zbytku poloostrova před ní parkoviště aut a školních autobusů.

 

Náměstí Place d’Armes, asi nejhezčí místo Montrealu. Socha rytíře de Maisonneuve, od roku 1642 prvního královského guvernéra Mariina města, dnešního Montrealu. Budovy za ní jsou původní a současné sídlo Montrealské banky.

 

A naproti soše Katedrála Matky Boží, sídlo montrealského arcibiskupa. Fotky zevnitř snad budou později, platí se tam vstupné a kvůli vitrážím bych tam radši v den, kdy bude svítit slunce.
(Edit: ačkoliv to cedule u vchodu tvrdí, není to katedrála, je to pouhá bazilika, a není to sídlo arcibiskupa.  Bez komentáře J)

 

A novodobá katedrála – nákupní a kancelářské centrum Desjardins. Zevnitř, zvenku je to jen obyčejný velký dům.

 

Kousek od hotelu, dá se tu sedět na lavičkách a kromě obřího supermarketu, kde kupuju jídlo, je tu i tahle príma obří fontána J Když stříká do plné výšky, padající kapky opravdu zvedají vítr směrem k vodě. (Edit: a mění barvu, vždycky v pondělí. První část mého pobytu byla fialová, druhou ostře modrá J)

 

Hned za nákupním centrem (zabírá celý blok, s východy na obě strany) je další známé náměstí – Place des Arts, náměstí Umění. Takhle to vypadá přes den, vpravo se svažuje dolů konec společensky přijatelnější části třídy sv. Kateřiny…

 

…a takhle v podvečer, když se konala otevřená performance o toreadorovi a ohnivém býkovi. Bylo to takové… divné, ale já na umění nikdy nebyl. Krom toho to bylo ve španělštině, což bylo príma, protože jsem jim rozuměl líp, než kdyby mluvili francouzsky. Ačkoliv výkřikům (toreadora, býk mlčel J ) typu: „Porque? Porque? La Muerte del Toreador es necessita!“ bych možná rozuměl i bez španělštiny jako samouk J

 

Když jsme u té třídy sv. Kateřiny – takhle vypadá její nákupní část v sobotu odpoledne. Na to, jak se o Francouzkách říká, že jsou parádnice, je tu k vidění docela málo Frankokanaďanek s papírovými taškami čerstvých módních nákupů, pár na fotce je spíš výjimka.

 

Ulice Jeanne Mance-ho, hned u náměstí Umění. Jsou tu v dlažbě vodotrysky, což místní děti milují snad ještě víc než v Ostravě, spousta laviček a dá se tu sedět i na trávě. Príma místo s knížkou na slunečné odpoledne. V pozadí je jakési umělecko-vědecké dílo, které jsem úplně nepochopil – v Montrealu, Quebecu, Nancy a Rennes se měří síla větru a získaná data se posílají křížem do všech měst do těchhle trub, kde z nich směšovače vytvářejí podle datových hodnot v různých troubách různě hluboké tóny, které v těch troubách rezonují a zní celým okolím, čímž má být umělecky zachycen element větru v jeho mnohotvárnosti na vědeckém podkladu – každopádně místní ho dělali ve spolupráci s Francií a jsou na něj pyšní J

 

Kostel Sv. Jakuba. Proč má jednu věž vyšší taky nevím, asi se podle toho poznají kanadské kostely mezi ostatními J Moc jsem před ním potěšil jednu dvojici – dcera tak dvacet něco, matka skoro padesát, chtěly, jestli bych je nevyfotil. Pak jsme si chvíli povídali, tak jsem se přiznal, že je to tu hezké, ale Vancouver se mi líbil víc, a ony byly náhodou z Vancouveru a patriotky k tomu J

 

A poslední kostel v řadě. Nejsem si jistý církví, protože byl vysvěcen Ježíši Kristu a nevím, jestli je to u katolíků a jim blízce příbuzných přípustné, každopádně jsou u něj velké cedule, že je duchovně otevřen všem strádajícím a podařilo se mi vystihnout výjimečný okamžik, kdy před ním neposedávaly a nepostávaly hloučky mladých černochů s kšiltovkami, zlatými řetězy, nátělníky a podivnými výrazy J Ta fotka se mi mimochodem líbí.

 

(Když jsem tamtudy šel odpoledne, černoši už měli na místě nějaký reproduktor a pouštěli nahlas rap, včetně občasných příslušných vlnivých pohybů, což působilo úžasně v kombinaci se skupinou Indů, kteří pět metrů od nich na rohu schodů do svého reproduktoru nahlas zpívali „Hare Krišna“ a rozdávali letáky J )

V tomhle domě sídlila jednu dobu Společnost Hudsonova zálivu, faktická vláda Západní Kanady, tedy území většího než Evropa. Dneska je to obchodní dům.

Obrázky z výletu na Horu Mont Réal, podle níž se celé město jmenuje. Je to další větší kopec s pyšným názvem a z jedné její části je park s jezírkem, hojně využívaný místními. Nedělní poledne – čas pro piknik!

 

Na úplný vrchol hory se nedostanete, protože tam stojí BTS J A když se postavíte vedle ní, máte z toho dobrý pocit, ale jinak houby, protože celá hora je porostlá stromy (můžete hádat, jakými J). Fotka zobrazuje, co vidíte směrem do centra.

 

O kus dál, pořád skoro na temeni, stojí tenhle kříž, který v noci svítí, jeden ze symbolů Montrealu. V noci je to určitě působivější, ale v noci bych se sem bál.

 

Ale o kus níž, na úbočí nad Starým městem, je vybudované odpočívadlo, odkud je bezva výhled J

 

Vlastní fotku tentokrát nemám proto, že by mě neměl kdo vyfotit, ale naopak protože u zábradlí bylo tolika lidu, že kdyby mě někdo fotil z větší dálky, byli by na fotce i ti vedle mě a to z obou stran J Výsledek vypadá neuvěřitelně jako koláž, ale je to opravdová "selfie" J

 

Odpočívadlo vypadá takhle. Je to jediná budova na celé hoře a čekali byste vevnitř bufet, kde si v horku koupíte něco mírně předraženého k pití, případně k zakousnutí. Cha! Je tam kreativní zóna pro děti, kde si mohou hrát se světlem, stínem a zvukem J Teprve tady mě hlad přiměl plně pochopit, proč je součástí francouzské kultury piknikový koš...

 

A to je už je zase město. Jedna z budov McGillovy univerzity.

 

Krásné Dorchesterské náměstí, uprostřed památník padlým kanadským vojákům za Búrské války.

 

Jediné, co mám rád na třicátých letech, je jejich zámořská architektura J Tohle je budova pojišťovny Sun Life, postavená 1933, k tomu roku největší stavba Britského Impéria. Dodnes jsou v ní komerční prostory. A až si budete někde zase číst, jak v obavě před německou invazí odvezli Britové v roce 1940 svůj zlatý státní poklad do Kanady, tak uložen byl ve zdejších sklepích J

 

Směrem k Peelově ulici přibývá hezkých mrakodrapů. Jeden na ukázku.

Jiný, spolu s katedrálou Marie, Královny světa, další zdejší památkou. Jestli jsem výš psal, že arcibiskup sídlí ve zdejší Notre Dame, tak ne, sídlí tady. Ach, ty cedule pro turisty J

 

Historizující architektura místním jde J

Hlavní sídlo mají odjakživa v Edmontonu, kde jsem nebyl, ale alespoň zdejší pobočka. Až uvidíte tak za tři roky na pultech novou velkou hru ze světa Mass Effectu, vzpomeňte si na tuhle fotku a Bioware Montreal.

 

Dvě fotky z RESO, Podzemního města. Na první je východ do obchodního komplexu Aisles (prostě jdete kamenem obloženou podzemní chodbou a najednou vylezete v tomhle), na druhé mírně strašidelně prázdný přízemní koridor v jižní části města.

 

 

Fotky z deštivého dne – Cartierovo náměstí na Starém městě, to se musí fotit za deště, jinak je tu turistů jak vos na medu. Sloup vzadu je památník Nelsonovi za vítězství u Trafalgaru – zdejší Francouzi byli (trochu paradoxně) ohromní roajalisté a nenáviděli Napoleona. To červené vepředu je atrakce pro turisty, kde se můžete s fotoaparátem a trochou Photoshopu octnout na známce.

 

A u řeky Sv. Vavřince má domov slavný Cirque du Soleil, který bývá k vidění i u nás. „Kurios“ je název jejich současného představení.

 

René Levesque, pán, podle něhož se jmenoval bulvár, kde jsem bydlel. Quebecký politik, který prosadil, že všechny děti v provincii musí chodit do školy s francouzským vyučovacím jazykem, s jedinou výjimkou dětí, jejichž oba rodiče absolvovali anglickou quebeckou základní školu. Jedním chytrým tahem tak zachránil Quebecu francouzskou řeč a kulturu před odnárodňováním a současně totéž udělal pro místní anglickou menšinu J (Taky znárodnil všechny drobné elektrárny do podniku Hydro-Québec, jehož ředitelství stálo naproti mému hotelu i s bustou J )

 

Jestli jste někdy v životě chtěli vidět přerostlou kapli, tak tady máte možnost. Oratoř sv. Josefa v Montrealu, neobyčejně působivá stavba, kterou přes její velikost není snadné najít J

 

„Vyhrazeno pro poutníky po kolenou“. Na rozdíl od bočních křídel schody nejsou kamenné, ale dřevěné natřené na šedo. Podívejte se prosím ještě jednou na předcházející fotky, jak je to vysoko; tomu říkám zbožnost. Bez legrace.

 

Vnitřek je kupodivu velmi moderní, prostý a působivý.

 

 

Montreal je ostrov mezi říčními rameny, ale obrovský. Výhled ze schodů oratoře k jihu, na Záliv sv. Ludvíka. (Francouzský výraz pro Luďka i Ludvíka je tentýž, Louis, je príma mít tolik známých jmenovců J )

 

Do výše vyfocené basiliky Notre Dame jsem se nakonec za slunce nedostal, tak jsem tam šel alespoň na večerní představení „A bylo světlo“. Je hezké, formou vyprávění a na plátno promítaných hraných scének vám ukazují historii náboženství v kolonii, později nazvané Montreal, od první myšlenky založit řád, který by pečoval o katolíky v Novém světě, přes dřevěné kapličky (kolonie se původně jmenovala Mariino město, Ville-Marie, a kostel tu vždycky byl Mariin) až po dokončení vnitřní výzdobu katedrály někdy na konci 19. století. Realisticky bych dodal, že zfilmované hrané historické scénky jsou strašné, lidi z Court of Moravia by dialogy napsali podstatně lépe a průměrná obsada českého LARPu by je odehrála méně ochotnicky; počítalo se zjevně hlavně nadšení pro věc J ale stejně to stojí za podívání, zbytek je velmi působivý. Několik fotek zevnitř, nasvícení oltáře se průběžně mění.

 

 

 

 

A tohle už je závěr pobytu, ještě jednou Place d‘Arts a Montreal, jak si ho budu pamatovat já.

 

XXX