Takhle to tu prosím vypadá. Všude.
To žluté na druhé fotce je střecha autobusu J To na poslední fotce je kanál Ala Wai focený z mostu Ala Moana, kudy se
jde k nákupnímu středisku. Kolem kanálu vede místní promenáda a na konci
je golfové hřiště. Všimněte si, jak blízko jsou hory.
Laguna vévody Kahanomoku, palmy,
pak stěžně lodí v přístavu jachet. Jedním slovem Havaj.
Tohle je pláž Waikiki – Kahanamoku,
kam se chodím koupat. V popředí i s nevěstou, páry si tu nechávají
dělat svatební fotky.
A tady všude bydlí turisti jako
já J To na první fotce jsou
hotely hned u pláže/laguny, na druhé fotce je výhled ode mne z balkónu (ta
zajímavější čát výhledu) za soumraku.
Výtahy máme sice uvnitř hotelu
(některé je tady mají venku, takže vidíte, jak stoupáte) , ale čeká se na něj
na prosklené verandě. A tohle je vidět
ze čtvrtého patra.
… a přímo dole ještě střešní
bazén, je na střeše třípatrového krytého parkoviště J
Hotel. Jeden z mnoha. Ne
můj.
A takhle se Waikiki probouzí.
Pátek, půl šesté ráno místního času, bulvár Ala Moana. Tou dobou je tady asi nejlíp – teplota tak
dvacet tři, trochu vyšší vlhkost než u nás. Na procházku v tričku a
kraťasech nebo malý jogging optimální.
Východ slunce nad horami. Touhle
dobou už je samozřejmě všude plno lidí, co jdou do práce, a první nadšenci vyplouvají
na moře.
Pohoda pod sousoším tanečnic hula
J
Pláž už jsem fotil, tak tohle je
na druhou stranu. Je tam ochranná hráz z balvanů, za ní se na bariéře
lámou vlny a lidi tam surfujou a pak už jen Pacifik. Nic než Pacifik. Směrem,
kam je braná první fotka, je osm a půl tisíc kilometrů vody a pak Austrálie.
Zhruba.
A o kousek dál stojí příhodně
turistické obojživelné auto J
To je myslím taky moje premiéra, kromě vojenské techniky jsem myslím
obojživelníka ještě neviděl.
Fotky z Pearl Harbor. Zajisté chápete, že jsem se tam musel podívat, když už
jsem narozený prakticky přesně třicet pět let po útoku J Protože vím, že většina
pravidelných čtenářů na vojenství tolik není, začnu pohledem na Oahu, jak
vypadá z lodi na kotvišti u Fordova Ostrova.
A protože mi to nedá, tady jsou
fotky z bitevní lodi Missouri, alespoň některé J Na první jsou hlavní děla
(loď nese tři věže po třech každou) a pro porovnání velikosti ještě hlavy
turistů, co se mnou šli na prohlídku. Zatraceně velká záležitost (ta děla J). Ráže 406 mm,
dokáží dostat dvanáctimetrákový projektil na třiatřicet kilometrů. Naposledy v roce
1991 postřelovaly Iráčany v Kuvajtu.
Výrazně menší ráže –
protiletadlový kulomet. Je přístupný na palubě, máte šanci se za něj postavit a
představit si, že stojíte na volném prostoru za směšně malým směšně tenkým kovovým
štítem a snažíte se trefit nalétávající letadlo, které střílí na oplátku ze
čtyř kulometů obecně vaším směrem – myslím, že na to bych odvahu prostě neměl.
Tohle je jiná káva – na první
kancelář, na druhé byteček lodního právníka J
Na rovinu, kdyby se to nehoupalo, dokázal bych v tom klidně žít a
pracovat. Tedy kdybych mohl na palubu, kancelář okno nemá vůbec, kajuta kulaté
s průměrem tak třicet čísel.
A ještě pozdrav pro mého přítele
Ptaaka – socha admirála flotily Chestera W. Nimitze, v životní velikosti J
Fordův ostrov, kde se většina
zajímavých turistických expozic nachází, je dodnes vojenský prostor, protože je
to součást Spojené základny Pearl Harbor/Hickam. Abyste se sem dostali, koupíte
si lístek, na ten vás pustí do zvláštního autobusu a řidič vás bez zastávek
doveze až k expozici, kam chcete. Vjezd a okolí hlídá námořní pěchota,
vojáků všech tří druhů kromě letectva je tu jak naseto a nesmí se tu fotit.
Zejména se nesmí fotit za autobusu za jízdy, nesmí se fotit válečné lodi a
nesmí se fotit rejda válečného přístavu. Takže, tady vyplouvá na cvičení do
Pacifiku raketový torpédoborec Decatur…
… a tady kotví na rejdě zprava doleva
doprovodný tanker Henry J. Kaiser, raketový torpédoborec Hopper a ještě jeden
raketový torpédoborec třídy Arleigh Burke, který už jsem nedokázal blíž identifikovat
J
Letadlové lodi, pýchu amerického
námořnictva, jsem minul o pár týdnů. Být tu o měsíc dřív, viděl bych Nimitze, o
měsíc později Reagana. Člověk nemůže mít všechno, krom toho, kdybych fotil USS
Ronald Reagan, asi by mě fakt sebrali J
A z mimovojenských záležitostí
dodávám tři fotky západu slunce nad pláží Kahanamoku. Na tu poslední jsem vážně pyšný. To není kašírované photoshopem, to je realita na služební Samsung III...
Aby nechyběla nějaká ta příroda –
na první kapří fontána v nákupním středisku, na druhém místní tlustší a
hloupější obdoba vrabce. Vrabci tu jsou taky, společně s těmihle statečně zápolí
o drobky a řvou od páté ráno J
Zmiňované nákupní centrum vypadá
uvnitř takhle.
Pýcha města, ostrova a celého
státu Havaj – Oahu Tower. Nejvyšší stavba na ostrově. Foceno z dodávky cestou
na letiště, měl jsem to k ní daleko a nepřišla mi zase tak strhující.
Výtahy na vnějších stěnách
některých hotelů vypadají přinejmenším mírně futuristicky.
Poslední den zase vanul příznivý
vítr, takže jsem se snažil vyfotit si na památku, jaké to je, když těsně nad
palmou přistává letadlo plné turistů, ale mobil to moc přesvědčivě nedokáže
zachytit. Ale protože trpělivost přináší růže, nečekaně se mi podařilo cvaknout
i bojovou hlídku Raptorů za letu J
Žádné komentáře:
Okomentovat