Na cestě

„Where do you gonna sleep tonight?“

(Amy MacDonald)

Někdy si říkám, že jsem si celou tuhle anabázi vymyslel jen proto, abych si do syta užil letišť a létání. Což se mi začíná plnit, přinejmenším v té první části – třetí hodinu čekám na začátek Velké cesty tady na mnichovském letišti a ještě mě přes dvě hodinky čekají. Mnichov / Franz Josef Strauss je ovšem velmi hezké a příjemné letiště, taky produkt 21. Století, se spoustou skla, světla, chromu a takových těch věcí. Jak jsem očíhnul z přistávacích tabulí, Lufthansa (která je tady doma) ho používá hlavně k letům po Evropě, kterou má odsud pokrytou až do takových detailů, jako je Poznaň, dálkové lety se tu moc nenosí, s výjimkou Istanbulu a Ankary, které ovšem za dálkové tolik nepovažuju J Z opravdových dálav jsem tu zahlédl jedno Tokio, New York a Johannesburg, to s Frankfurtem fakt nesnese srovnání. Jinak je to ale vytížené tak, že jen na odletech posílají do vzduchu zhruba co tři minuty letadlo, jedou kvůli tomu na dvě startovní dráhy současně. Dubaj to není, ale i tak je to impresivní. A třeba z mého letu z Prahy, který byl plný tak ze tří čtvrtin nejméně, jsme si vyzvednout zavazadla přišli čtyři, zbytek přestupoval a letěl dál.

Jedinou vadou na kráse, co jsem tu zatím našel, je nedostatek veřejné wi-fi, takže se s tímhle příspěvkem píšu ve Wordu sedě naproti dětskému koutku v přízemí, místo abych surfoval na Facebooku a tím si potvrdil, že nejsem žádný závislák. Jo a vodu v láhvi tu mají ještě dražší než na Ruzyni, půllitr v Praze 45,- Kč, tady 2,50 EUR. Velkoletiště… J

Pokud se týká plánu koupit si tu něco anglického brožovaného, co by se na Maledivách dalo nosit na pláž, toužil jsem po Hunger Games v originále (protože kniha by mohla být zajímavým doplňkem filmu a protože na pláži čtu zásadně buď vojenskohistorické studie nebo vypalovače mozku, oboje vydrží na dlouho), leč tady to zjevně není takový hit a v místní knize to nevedou. Tak jsem investoval tři stovky do paperbacku Memory of Light, který beztak doma jako knížku nemám, a zjevně čerstvě vyšel. Má to mnoho stran a na pláži stejně budu tak týden.

K cestě samotné ještě budu chvíli pět chválu na Lufthansu, fakt jsou dobří. Nejenže splnili své slovo a pošlou mi kufr přímo do Malé, ale dokázali odsud přímo do Malé odbavit i mě, bez ohledu na to, že ze Stamboulu letím s Turkish Airlines. A dokázali by to oboje podle všeho už z Prahy, kdybych o to opravdu stál a předložil souvislou řadu letenek na své jméno. O tom, že mě odbavili na přepážce šest hodin před odletem (normálně je to tak dvě hodiny, když máte štěstí), takže jsem se prakticky hned po příletu sem zase zbavil kufru, nemluvě.

A propos, kufr. Jestli jsem měl včera, kdy jsem tu věc vezl z Ostravy do Prahy na hotel, výčitky, že fyzicky chátrám a slábnu, když ho jednou rukou nevyhodím do vlaku jako zamlada, tak dneska je nemám. Odbavení na Ruzyni vykázalo 21,6 kg, na FJS 21,8 kg a to v něm dneska nemám foťák, tlustou složku dokumentů, papuče a noťas. Skoro čtvrtmetrákový kufr jednou rukou nehodím nikam a moc mě to nežere. Ještě že Star Alliance dovoluje na cestách kolem světa 23kg, bych se nedoplatil.

Jinak jsem strávil začátek cesty stylově s mamkou v Praze, šli jsme si projít Metropoli, zejména Kaprovu ulici, kde jsem si na poslední chvíli kupoval lístek na japonské železnice J (čele u toho poněkud snobsky znějící pravdě, že si ho musím koupit nutně buď v Praze nebo v Singapuru). Ale vyšlo nám to i na Staroměstské náměstí zalité jarním sluníčkem, bloudění v ponurých podchodech okolo Zlaté kapličky a nakonec ten všeobecně propagovaný skoro až kýčovitý pohled od Karlových lázní přes Vltavu na malostranského Mikuláše a Pražský hrad. Slunce zapadalo nad Petřínem a byla to paráda, se těm turistům nedivím, že jich tam bylo jak vos na medu. Dal bych sem fotku mamky před Mánesem, kde jí to sekne, ale nechci bez jejího svolení, tak místo ní můžete vidět alespoň kus Mnichova. To prosím není náměstí, to je jen prostor mezi letištními terminály č. 1 a 2…
(fotka není nic moc, je zmenšená na 1/6 ostrosti, jinak bych ji nenahrál).

 

Za čtrnáct hodin sedáme v Malé, za dvě hodiny letíme odsud, takže si jdu ještě protáhnout nohy a jiné orgány. Napíšu z Asie. Doposud průběh cesty:

Uraženo po zeměkouli: 0%
Spotřebováno letenek: 0%.

(napsáno na frankfurtském letišti v sobotu odpoledne)