“Raise your hats and your glasses too,
We will dance the whole night through,
We're going back to a time we knew
Under a violet moon”
(Blackmore’s Night)
Jako většina
kontinentálních asijských měst Singapur vedle sebe vystavuje pyšně minulost i
přítomnost. Nejdřív železný most ve městě (postavený za Britů rukama indických
galejníků, mmch), hotel na místě bývalé pevnosti Fort Fullerton (dodnes
vypadají podobně) a hned přes ulici finanční centrum země.
Déšť je
kamarád J
Muzeum vědy
a umění. Na druhé fotce leknínová zahrádka u něj. Leknínům se tu vede.
Nákupní
galerie Marina Sands, luxus maximální až do té míry, že mají vlastní umělý
vodní kanál, kde vás za mírný bakšiš povozí na loďce, a umělé kluziště. Není to
led, mimochodem (bylo by to plýtvání energií), ale nějaká zvláštní umělá hmota;
brusle jsou opravdové. Jak se místní nemají kde naučit bruslit, atrakce hlavně
pro děti J
K dostání jinak jen high-end věci, asi
třetinu značek jsem vůbec neznal, třetinu už někde slyšel bez bližších
podrobností, poslední třetina věci jako Swiss, Sephora, Valentine, Chanel,
Swarovski atd.
Tradiční
fotka, abyste mi uvěřili J Ta přízemní stavba za mnou je
právě nákupní galerie, ta vysoká pětihvězdičkový hotel Marina Sands. Nahoře je
kromě zahrad a bazénu i vyhlídková plošina, fotky z ní jsou níž.
Moji
miláčkové J Dokázali by je stavět i vyšší,
ale místní předpisy o leteckém provozu omezují maximální výšku na 280 m (cca 66
obyvatelných pater).
To vpravo
jsou umělé stromy, osázené z větší části solárními panely. Když svítí
slunce, pomáhají z větší části krýt spotřebu elektřiny celého komplexu Marina
Sands. To vlevo jsou mamutí skleníky botanické zahrady – nejvíc vlevo dóm
květin, vyšší je simulace deštného pralesa. Prozatím jsem nebyl, ale rád bych.
První fotka
z vyhlídkové plošiny Marina Sands. To velké kulaté úplně vlevo je kryté opera/divadlo.
A ano, ten stadión plave na vodě, jen diváky má na břehu. Málo místa J
Kdysi jsem četl jednu část Kola času v němčině,
jmenovalo se to „Wolker über Ebou Dar.“ Přesně na to jsem si vzpomněl při
focení téhle fotky. Mraky nad Singapurem.
Vstupní hala
onoho luxusního hotelu a pohled na koupající se hosty přes hranu vyhlídkové
plošiny. Dá se to zamluvit přes Booking, jedna noc necelých sedm tisíc, to by
šlo. Až budu chtít dát padesát tisíc za prodloužený víkend, tak si sem zaletím J
Druhé srdce
Singapuru. Moře před přístavem a kontejnerový terminál Tanjong Pagar. Mám dojem, že
Singapur je pořád největším přístavem na světě co do objemu přepraveného zboží
za rok.
Tady se to
se zelení myslí opravdu vážně.
Dvě další
turistické atrakce města. Most postavený do tvaru dvoušroubovice DNA (fakt to
drží, příroda si to umí zařídit) a největší vyhlídkové kolo na světě.
Další pokus
o zachycení nádherného, velkého, nažloutlého a báječně kulatého úplňku nad
Singapurem. Jak foťák tak mobil to moc nedokáží vystihnout.
Merlion, mýtická postava Singapuru, něco-jako bůh, zakladatel a ochránce města. Hlavu a část těla má lví („Singa Pura“ v malajštině znamená „Lví město“, což je o to zajímavější, že lvi v tomhle klimatu nikdy nežili), zbytek těla rybí, což je odkaz na původní obživu místních. Merlion má sochu u moře ve vlastním malém parčíku na Marině, který je extrémně populární a extrémně špatně se hledá, protože značení je řídké, místy mlhavé a nad celým areálem postavili čtyřproudovou dálnici J Taky jsem to dal až na druhý pokus.
Každopádně my máme Koně, Japonci psa Hačikó a místní Merliona, obvykle v obklíčení fotografujících turistů. Třetí fotku zdálky jsem zvládl jen díky jedné z mnoha dnešních průtrží, která nás všechny zahnala pod dálnici…
Je
zajímavé, jak s sebou při odchodu do ciziny vždycky neseme vlastní
kulturu. Panelák v Čínské čtvrti, dobrá adresa, hned nad stanicí podzemky
Chinatown. V prvním patře a přízemí podezřelé mrňavé obchůdky s výhradně
čínskými nápisy a bez cen. Peking hadra.
Orchard Road, hlavní nákupní tepna Singapuru, když ještě místní pracují a turisti spějí…
… a jedno z mnoha tamních nákupních
center, konkrétně Takashimaya. Jednak to impresivně vypadá, hlavně ale vevnitř
je největší singapurské knihkupectví. Patří velké dálnoasijské síti Kinokuniya
a byl jsem uvnitř hodinu J
Ve
sklepě mají mimochodem dvoupatrovou fontánu, aby si nakupující měli kam
sednout a odpočinout si.
A tohle už je místní obdoba ostravské Stodolní ulice.
Ne, že
bych nutně preferoval cizinu, ale je větší, hezčí, rušnější, bezpečnější, plná
krásných žen, s méně opilci a bez drog.
Břišní tanečnice jako atrakce před
perskou restaurací Shiraz. Rozhodně zajímavější pohled než na ceduli před
ruskojazyčným klubem Rasputin: „žádná viditelná tetování, žádné zbraně, žádné ostré
předměty“ J
Následují obrázky z celodenního
výletu na Sentosu. Sentosa je ostrov, který místní proměnili v jedno obří místo odpočinku a zábavy pro pět milionů svých občanů a nějaké ty přidružené turisty. A zapomeňte na to, že byste ho za jeden den viděli celý, příliš mnoho atrakcí na jednom místě. Podmořské akvárium, vodní svět, ale i pirátské lodi…
… tohle není žádná atrakce, ale prosím obyčejná přístupová cesta k podzemnímu parkovišti...
… a tady by se asi líbilo Gwen J
Pro ty, kteří se nechtějí nechat
zlákat atrakcemi ani vodními klouzačkami, jsou tu dlouhé písečné pláže.
A když se na nich budete koupat,
asi tak kilometr od vás za bójkami označujícími mělčinu bude čekat něco
takového J
Beijing Venture, registrovaná v Hong Kongu, 190 metrů dlouhá, výtlak 32
tisíc tun, nosnost dalších 50 tisíc tun, jak jsem zjistil z Internetu večer.
Připlula z Panamy a zatímco jsem se šplouchal na pláži, pomalu se otočila
a vydala se do Pemancinganu v Indonésii. Prostě obchod nikdy nespí.
Protože Sentosu spojuje se
Singapurem pevný most, počítá se ostrov vlastně taky k Asii. A tak místní
připojili mostem k Sentose ještě jeden mrňavý ostrůvek na jihu a ten je od
té doby oficiálně nejjižnějším místem asijské pevniny. Takhle to tam vypadá a takhle se tam jde…
…a ačkoliv sám sebe obecně nerad fotím, tohle jsem si nenechal ujít. Nejblíž k rovníku, jak
jsem se kdy v životě dostal, je to jen asi 136 km.
A tady je fotka z krmení papoušků,
bohužel skrz voliéru. Měli jich tam asi tak dvacet, byli ohromně roztomilí, uřvaní
a chovali se podobně jako slepice. Prakticky všechny mají převzaté z domácnosti
nebo zachráněné po úraze a chovají se k nim moc hezky, počínaje tím, že
každý den dostávají ptáci jinou stravu, aby se nenudili (dneska byl meloun,
papája, cosi tropického, co jsem nepoznal, cukrová třtina, a jako výjimečná
pochoutka vietnamské dračí ovoce - nevím,
co to je, ale vypadá to děsivě jak vcelku tak rozkrojené - a banány) a konče
třeba tím, že v otevřeném prostoru se s nimi šou pro diváky koná jen
tehdy, pokud v určeném termínu neprší. Protože, jak nám řekla velmi
sympaticky a zapáleně vyhlížející ošetřovatelka: „naši ptáci doposud nemají talent
držet si deštník a ještě u toho létat“ J
Takže jsem neviděl, pršelo. Fotek mám víc, ale ukážu jen nadšencům, nemá smysl
nahrávat je sem všechny, jsou si podobné.
Tomuhle říkají „plážová tramvaj“,
ačkoliv to má benzinový motor a vyrábí to Volvo. Jezdí to sem a tam okolo pláží
(ostrov je opravdu velký) v asi osmiminutových intervalech a vzdušnost
celku si nejlépe vychutnáte v průtrži mračen J Schválně jsem v silné tropické
bouři projel celou trasu skrz naskrz (je to zadarmo), bylo tak teplo, že déšť
ani nestudil a zase jeden silný zážitek. Schnul jsem asi hodinu.
A jiná krasavice. Tohle připlulo do okolí Santosy přes
noc.
Jedna fotka z návštěvy vojenského
muzea – z voskových figurín do detailu provedená replika kapitulace
Singapuru v únoru 1942. Mají i stejně dokonale udělanou kapitulaci Japonců
v JV Asii do rukou admirála Mountbattena v roce 1945, ale ta je tak
velká a má tolik figur, že se mi nevešla do záběru.
A rozloučení se Singapurem –
tohle skoro zámecké povlečení jsem měl celou dobu v pokoji. Nu řekněte, komu by chybělo okno J
Žádné komentáře:
Okomentovat