Sandokan,
Sandokan…
Bráno po prvních několika procházkách centrem - a čtyřhodinovém bloumání po Clarkově nábřeží při čekání na uvolněný pokoj, protože jsem si špatně sladil přílet a nástup na hotel, stane se – můžu s klidným srdcem konstatovat, že jak mám třeba moc rád japonskou kulturu a moc se mi líbilo v Tokiu, Singapur je prostě mým městem a jsem rád, že jsme se potkali. Zaprvé, je tu teplo. Prakticky pořád je tu moje nejoblíbenější teplota mezi dvaceti pěti až třiceti C, což je na tričko a šortky, ale bez pocitu ubíjejícího vedra. Za druhé, v kombinaci s vyšší vlhkostí a mírným větříkem se tu příjemně dýchá (pravda, pokud zrovna není dopoledne a vlhkost 85%, kdy se rosí úplně všechno; tady se prostě žije spíš odpoledne a večer). Za třetí – když prší, tak díky uvedené teplotě můžete ale nemusíte mít deštník, tak půlka místních chodí bez, protože při třiceti na vás to tričko s kraťasy prostě zase uschnou. Déšť tady není nepříjemný jev, ale přirozený doplněk života. Tak jsem pochopil, proč hrdinové nahoře citovaného seriálu neustále chodili polehku, případně v mokrém J Prší tady nicméně jako kus od rovníku, tedy často, vydatně a obvykle několik hodin v kuse. Pod pojmem vydatně si prosím představte něco mezi našim hustým deštěm s velkými kapkami a průtrží mračen, při níž padají proudy vody velkou silou kolmo dolů. Místní se evidentně přizpůsobili, všechny starší domy (bydlím v historickém centru z 19. století) mají podloubí a prakticky všechny novější první patro postavené tak, aby přečnívalo. Takže když prší, chodí se podloubími, když ne, po chodnících před domy.
Jak mám rád moderní velkoměsta,
obvykle popírám oblíbené tvrzení přírodofilů, že by mrakodrapové moderní čtvrti
byly všude stejné. Naopak, mají každá svou neopakovatelnou atmosféru. Takže
pokud je vám horko, vlhko, všude je plno tmavě zelených tropických stromů a
věcí v květináčích, přechody přes víceproudé silnice jsou řešeny krytými
nadchody a mezi obecně chaotickou architekturou se v okolí řeky vypínají
mrakodrapy podivných tvarů, jste v Singapuru. Několik fotek na ukázku je k vidění
pod textem.
Za čtvrté – angličtina je tu
úřední jazyk a s každým se tu domluvíte. Za páté – je tu absolutně
bezpečno. Což je mimochodem dáno kombinací přísných trestů, okamžitých dalších
sankcí jako je doživotní deportace nebo ztráta licence (sám jsem nezkoušel, ale
kdekdo tvrdí, že tu jsou úžasně féroví taxikáři) a pro Čecha nanejvýš
neobvyklého obecného přesvědčení místních, že pravidla jsou fajn. Ostatně k těm
trestům - za převážení drog je tu trest smrti, za jejich užívání žalář, ba za pouhé
jezení nebo pití v metru pokuta 500 S$. Za odhození odpadku na veřejnosti dvojnásobek,
při recidivě dva tisíce plus nucené práce na několik hodin; žvýkačky je
zakázáno poskytovat třetím osobám a víceméně i dovážet J. Jeden S$ je zhruba patnáct korun (resp. ¾ amerického
dolaru), takže žádná sranda. Velmi rozumně tady mají mimochodem řešeno pití
alkoholu (dovolený, ale velmi drahý) a prostituci, která je legální, pokud se
týká starších 16 let, neskýtá jediný zdroj obživy, není organizovaná pro jiné a
není inzerovaná. Chápu, že nespoutaným duším mezi vámi by se to nemuselo líbit,
ale mě to vyhovuje a výsledkem je čisté, úhledné a bezpečné město.
Ale hlavně, za šesté a poslední –
Singapur je neuvěřitelně kosmopolitní město, kde během průměrné čtvrthodiny v centru
potkáte pravděpodobně všechny hlavní rasy světa. Převažují žlutí (Číňané,
kterých je v posledních letech všude plno, Vietnamci a Korejci), následování
bílými jižními (Indové, Pákistánci apod.) i evropskými (turisti i usazení
zaměstnanci), jižní asijské rasy (Thajci, Filipínci), není problém potkat
černocha. Od Arabek v šátku po čínské turistky v neodmyslitelných lehkých
halenkách se sukýnkou a slunečními brýlemi, na nohou mlaskáče, sandály nebo
tenisky s ponožkami, všichni se se všemi vesele baví, nikdo se na ulici
nezajímá o to, jak vypadáte a co máte na sobě. Je to samozřejmě hlavně kvůli ekonomické
profilaci Singapuru jako hlavního asijského centra mezinárodního obchodu (něco
jako kombinace Švýcarska a City), ono takové brněnské IBM nakolik vím
předsudkům taky moc nepřeje, ale stejně je to prima. Zatímco snad všude, kde
jsem prozatím byl, jsem byl turista, tady jsem prostě jen další týpek na
lavičce.
Takže skončím s psaním, něco
si zakousnu a zamířím zase ven. Mějte se prima J
Žádné komentáře:
Okomentovat