Fotky z Malediv

Slíbené fotky. Pokud se objeví ještě další, přidám je sem, abych nemusel pořád zakládat nějaké příspěvky.

 

Centrum Hulhumhalé. Celé. Banka je někde ve dvou třetinách protější strany ulice, to vpravo je přes dva roky rozestavěná budova pošty, nemocnice není vidět, neb se krčí za ní. To nebe na konci ulice je už městská pláž.

Oceánské vlny. Jako všechny atoly jsou maledivské ostrovy obklopeny pobřežní hradbou čehosi, myslím korálů, za kterou následuje mělčina. Výsledkem je, že všechny vlny se tříští kus od břehu (a ta mělká část od korálů k pevnině na leteckých fotkách potom dělá tyrkysový lem) a u pláží je moře jako rybníček a dobře se v něm koupe.

 Kokosová palma, seznamte se J

 

Světlo a stín nad přístavem. Takových fotek sem postupně zveřejním hodně, já slunce s mraky fotím prostě rád.

Všechny cesty vedou na Malé. Malé je sousední ostrov, byť těsně, dostupný jen po vodě. Foceno z místního přístavu (zabírá západní stranu ostrova napůl s letištěm), ty nízké stavby v dáli při vodě je už Malé. Vím, že u oceánských států se na to tolik nehledí, ale mně přijde hlavní město o nadmořské výšce 2 metry pořád nezvyklé J

Trajekt. Tyhle mořské autobusy jezdí odsud na Malé zhruba co ¾ hodiny, cenu lístku jsem nezjistil. Pořád váhám, jestli tam mám jet, přeci jen je to hlavní město, mají tam korálovou mešitu a dobré restaurace a tak. Vždycky to padne na faktu, že když ráno dosnídám, je třicet a sluncesvit jako blázen a v tom já mám potíže dojít po místní asfaltce půl kiláku, natož přes celý ostrov do přístavu a pak někde bloudit mezi domy. Večer, kdy bych to možná risknul, zase už trajekt nejezdí, poslední z Malé jede 18.00. Tak asi příště.

Soumrak nad městskou pláží. Podařilo se mi tam vměstnat všechno, co před sebou uvidíte z pláže – od písku přes příbojovou část, mělčinu, korálový vlnolam až po rozlehlý obzor a oblohu nad ním. Když se podíváte kamkoliv na východ z tohohle ostrova, nic jiného viděl není, linka oceánu pod nebesy se klene kam dohlédnete. Staří námořníci museli být magoři, já bych do téhle nicoty bez konce neplul ani náhodou.

 

Dopolední moře s letounem. Třebaže Maledivan Air je celkem úsměvná záležitost, podle místních mají zato zdejší největší flotilu plovákových letounů na světě. Jsou to standardní dvoumotorová malá letadla, pod každým motorem jeden plovák, a běžně se tu používají jako lepší taxíky při cestách mezi ostrovy. Nad hlavou bzučí docela často, ale špatně se fotí, lítají nepravidelně a rychle.

Dopolední pláž. Áách J

 


To vpravo klame tělem, ale není to strom, je to místní hlavní BTS J A ta veliká stavba vedle je škola Ghází. Mimochodem, nosí se tu školní uniformy, menší děti bílé košile/halenky s červenými šátky, větší ostře červená trika s černým svislým širokým pruhem vepředu. (Holčičky samozřejmě s černým šátkem). Nevypadá to špatně, ale děti jsem nefotil.

Na tuhle jsem pyšný, byť toho na ní je velmi málo vidět. Dostal jsem ho! J

Tady ještě moje maličkost v mém oblíbeném křesle na hotelové verandě. Dal jsem se tu najít prakticky každé odpoledne po třetí hodině, obvykle s notebookem při psaní blogu, někdy jsem si tam četl Hunger Games. 

 

A posledních pár fotek, na rozloučenou.

 

 

(Všechny fotky jsou z důvodu snadnějšího nahrání resamplované na 0,5 MB dat. Kdo bude mít zájem, tomu samozřejmě po návratu ukážu originály, mají okolo 2MB každý a dělal jsem je služebním mobilem)