Drobečky z Malediv

Pokud se objeví něco, co budu chtít z Malediv ještě napsat, objeví se to v příštích dnech taky tady, protože se mi nechce kvůli každému odstavci zakládat nový příspěvek. Takže kromě věcí na téhle stránce na shledanou v Singapuru.
Dá-li Wi-Fi :-)

Now I finally have decided
I will leave it all behind
And discover something better
And I know where I will find
Find a place of harmony,
of laughter and of dreams
If you want me, that is where I'll be

(One More Time)

Dnes bylo po většinu dopoledne pod mrakem a foukal poměrně silný vítr. Bylo taky chladněji, což už dopoledne přilákalo ke koupání nějaké ty místní, kteří se jinak koupou až vpodvečer, za soumraku. Vítr dělal docela vlny, na volném oceánu tak dvoumetrové, v pobřežním rybníčku tak půlmetrové, trochu to znesnadňovalo koupání, ale bylo to úžasné. Tak jsem si říkal, že když slunce svítí přes mraky, nemůže mít tu opalovací sílu co obvykle a zůstanu na pláži tři hodiny namísto obvyklých dvou. Nefungovalo to tak úplně. Budu muset zjistit, jak se řekne anglicky „hojivé mléko po opalování“, to moje s takovou brzy dojde J

Na pláži se tu před sluncem není absolutně kde schovat. Slunečníky tu nevedou, protože – jak mi řekli na našem hotelu – kdyby jedni měli slunečníky a druzí ne (ať už hotelové nebo městské), tak by jedni turisté měli přednost před jinými a to vláda nechce. Odpoledne je na koupání mizerná doba (horko a vlhko) a že je celá pláž otočená výhradně k východu, dopoledne není na stín naděje.

S přemýšlením a nějakými strategiemi jsem tady na tom tak jako vždycky u moře, přesně jak jsem předpokládal. To si takhle lehnu na záda na pláž k čáře moře, zavřu oči, nechávám se ošplouchávat odspoda nahoru podle intenzity vln (ta nejsilnější mi protlačila slanou vodu skrz nos a různé trubice až do žaludku, čímž jsem si potvrdil starou pravdu, že ve-vodě-se-nespí J), vypnu mozek na volnoběh a než se naděju, je hodina života v tahu. V Singapuru budu mít pokoj bez okna, tak předpokládám, že tam po večerech pohnu alespoň s Baldur’s Gate, docela se na tu hru těším.

Na to, že netrpím žádným stresem a nic nedělám, tady pořád spím. Z prvních 24 hodin pobytu na Maledivách jsem prospal 13, ale to jsem svedl na cestovní únavu a stres z balení a tak. Teď chrním běžně deset hodin denně (osm přes noc a dvě odpoledne) a tělo se tváří, že mu to vyhovuje. To bude drsný návrat domů.

Hotel je opravdu príma. Odlétám v noci na neděli, těsně před půlnocí, a vzhledem ke zdejšímu podnebí nepřejícímu poflakování s kufrem, sakem, riflemi a koženým kabátem, jsem se rozhodl na sobě nešetřit a zkusit si oficiálně prodloužit pobyt o den, takže bych mohl být ubytovaný až do sobotního večera. Dneska ráno jsem to byl probrat na recepci, kde mi řekli, že do dvou až tří odpoledne by mě tu mohli nechat s přivřenýma očima zadarmo, jestli chci ale odjet později, že budou muset chtít třicet dolarů za pozdní odjezd. Noc stojí i s daněmi někam ke čtrnácti stovkám, tak jsme si plácli a okolo půl deváté mě v sobotu odvezou na letiště. Jako bonus mi po druhé žádosti uklidili pokoj a vyměnili ručník J

 V hotelu mimochodem všichni chodí bosky, je tu dlažba a řekl bych že velmi čistá. Při příjezdu mě to zarazilo, ale řekli mi, že turisti nemusejí – tak chodím bos jen na verandu psát a do třetího patra jíst. Brány v potaz denní teploty je to rozumný a příjemný zvyk.

Protože polojasno se dneska úplně nevyvedlo a slunce zase poměrně praží, k tomu vítr zvedá i v pobřežním rybníčku půlmetrové vlny jednu za druhou, rozhodl jsem se dát své barbecue pokožce prázdniny a jít si místo koupání na hodinku v tričku a kraťasech jen tak prošplouchnout nohy po čáře příboje. A tak se brouzdám po bílém písku, obdivuju, jak se na hradbě tříští víc jak dvoumetrové vlny (je celkem větrno) a nechávám se příbojem ožižlávat nad kotníky, občasnou větší vlnou pod koleno. A najednou se dívám a těsně přede mnou vlna veliká do pasu a v plném rozběhu. Nestihl jsem ani zaklít, jen jsem se reflexivně natočil kyčlí, abych zmenšil plochu odporu, a plesk! Jak jsem byl rád, že jsem ráno rezignoval na další focení a neměl v kapse mobil J

 

Fyzikální zrada - pláž je poměrně svažitá, proto na ní sedávám kolmo k moři. A že vede k východu a chodím tam vždycky jen dopoledne, začínám mít pravou půlku těla výrazně opálenější než levou; zvlášť dobře je to vidět na nohou. Ne, že bych to prožíval, jen se cítím směšně J

 

Pátek je tady volným dnem, takže na pláži dneska bylo poměrně rušněji než přes běžný týden, z místních si užívaly hlavně děti, pořád se ale koupalo bezvadně. A pozor, důležité zjištění - nejen s bikinami, ale ani s klasickými pánskými plavkami tady přinejmenším v pátky na veřejné pláži nepochodíte. Měl jsem na to téma pohovor se dvěma maledivskými policisty, byli v civilu, vytáhli průkaz, uměli anglicky asi jako já, navíc s šišlavým přízvukem, který si obvykle spojuji s Indií. Chvíli mi trvalo, než jsem z opakovaných výzev "sort, sort" pochopil, že si mám vzít šortky J Koupání bez nich je tu taky zakázáno. Tak jsem se omluvil, řekl, že jsem to nevěděl, ale že si okamžitě vezmu kraťasy, oni řekli, že "nou problem" a odkud že jsem. Já na to, že ze střední Evropy, a oni se omluvili taky (!). Tak jsem jim taky řekl "nou problem" a s úsměvem jsme si šli po svých, oni jako všichni místní v riflích, já v těch kraťasech. Úžasná země, tohle. A to prosím patří k nejrigidnějším islámským státům na světě a lidská práva jsou tu docela neznámým pojmem.

 

Vůbec, když porovnám Maledivy a Thajsko, do Thajska už nikdy víc. Mají tam pravda hezčí koupání (nikde podle mého není hezčích pláží než v Thajsku), ale když vezmu otřesnou povahu tamních lidí (oškub-bělocha-dokud-neodjel, nezávaznost jakéhokoliv slibu daného turistovi), mám pro sebe jasno. Draho je tu asi stejně, letenky taky vyjdou podobně a letí se sem kratší dobu.

 

Na druhou stranu, i tady je samozřejmě vidět subsaharsko-indická mentalita. V pátek dopoledne nejde Wi-Fi (pravděpodobně protože ji nikdo při volném dni nezapnul), televize nejde už týden ("závada se řeší", kromě toho je na chybové hlášce výslovně napsáno, že v době husté oblačnosti či deště či větru se signál nezaručuje J ). Sousední rozestavěný hotel má po evropském zvyku před sebou ceduli s údaji o stavbě, jenže název projektu zní doslova "čtyřpatrová budova" a kolonka s termínem ukončení je samozřejmě prázdná J Krom toho tam ale mají tabulku "nebezpečí úrazu, vstup jen v přilbě" - protože vrhá stín, obvykle se hned pod ní dá najít tak deset dělníků bez přileb vytahovat něco jeřábem do druhého patra J A tak podobně. Holt tady neznají choroby z přemíry stresu J

Jak jsem zjistil z internetu, centrální Maledivy jsou přelidněné tak, že se nám Středoevropanům o tom ani nezdá, ale zase jsem to jednou vychytal jsa na největším (protože uměle vytvořeném naházením odpadu do laguny, chm) ostrově v okolí. Hulhumhalé má díky způsobu vzniku asi 200 hektarů a díky tomu, že je nové, jen asi 3 tisíce obyvatel, což dává na Malé nevídaných jedenapůl tisíce lidí na čtverečný kilometr. Píšu o tom proto, protože jsem se byl v pátek večer projít po centru a bylo tam docela lidnato, ačkoliv jsme se netlačili. Podvečerní chladivý větřík od moře tomu dodával velmi příjemnou atmosféru, což by se mi asi v hlavním městě s jeho průměrně padesáti tisíci lidmi na km2 zažít nepodařilo J Dokonce i trh, předvolební mítink a focení novomanželů na pláži jsem viděl.
Získané postřehy:

• Jak jsou Maledivané podobní Drávidům, tzn. s hnědými obličeji a tmavě hnědýma očima, potkat ženu v plném hábitu (burce) je docela šok. Potkal jsem všehovšudy jednu, prakticky se to tu nenosí, ale stálo to za to. Kdyby jí oči neodrážely světlo, váhal jsem, která strana je vepředu J 
• Jestli jste ale jako zdejší žena spíš do západní kultury, při sytě hnědé pleti a uhlově černých rozpuštěných vlasech vypadají čisté bílé princezničí svatební šaty ještě líp než na běloškách. 
• Soudě dle tváří žen venčících děti a věku těch dětí tady platí "do dvaceti matkou, do čtyřicítky babičkou". Na druhou stranu rodinu o třech dětech jsem za celý týdenní pobyt potkal asi tak jednou, a matky s jedním dítětem výrazně převažovaly. Mám dojem, že blízkovýchodní Muslimové docela výrazně spojují počet dětí s ekonomickou situací v rodině, ale možná za tím stojí něco jiného.