O dvou hotelích

„Obsluhoval jsem anglického krále“ 

(Bohumil Hrabal)

Kratičký příspěvek o dvou hotelích, které jsem na cestě potkal. První byl Hotel Lotte v Soulu. Nebydlel jsem tam, byl jsem tam vyřizovat ten zájezd do Pchanmundžonu, protože mnohapatrové hotely v místním podání vždycky nižší patra pronajímají ke komerčním účelům a teprve nahoře bydlí hosté. Lotte má v šestém patře dvě cestovní kanceláře a zubní kliniku J Ale než se tam dostanete, musíte projít přízemím a najít správný výtah – jedny jezdí mezi prvním až 26. podlažím, druhé od 26. výše – a to samo o sobě stojí za to. Lotte má pět hvězdiček a shrnul bych zážitek asi tak, že sice vím, že se tu Pretty Woman netočilo, ale klidně by mohlo. Od decentního medově hnědého leštěného kamene, zlacení, nádherných lustrů, až po interní zahradu s vodopádem, aby měli hosté restaurace krásný výhled, a lidi ve stejnokroji, co se ukloní, aby vám otevřeli dveře. Něco na půl cesty mezi hotelem a zámeckou expozicí. Až jsem se tam ve svém saku, černých riflích a zaprášených botách nad kotník cítil nepatřičně.

Nepochybuju, že Marine Bay v Singapuru byl luxusní, ostatně má na střeše bazén a zahradu. Ale vstupní halu měl hezkou a moderní. Lotte naopak byl takový náraz prvoplánového luxusu, jaký jsem ve svých sedmatřiceti snad ještě nezažil.  Díval jsem se pak na internet a jedna noc vyjde na něco přes čtyři tisíce korun, budu si to muset někdy zkusit J

Druhým je hotel Yomi, ve kterém od včerejšího večera bydlím tady v Tajpeji.  Nevím, kolik má hvězdiček, vybral jsem si ho na internetu prostě proto, že měl při ceně za noc, kterou jsem byl ochoten zaplatit, nejlepší uživatelská hodnocení a ucházející polohu. Zase jednou kuře našlo zrno. Myslím, že při svých rozumně úsporných cestách jsem takhle dobře ještě nebydlel, počítaje v to i můj oblíbený DAP v Praze. Pokoj (dvoulůžkový) je možná čtyři na čtyři metry, k němu patří velká koupelna s pravou vlastní vanou. Okno mám přes celou stěnu, čemuž jsem nějak odvykl, protože když si to promítnu zpětně, bydlel jsem bez možnosti podívat se z okna zhruba měsíc (na Maledivách byla okna maličká a věčně zatažená závěsy, neb hned za nimi stavěli dělníci dům). Sice vidím zeď sousední budovy přes ulici – je to výhled! J Takové věci, jako je opravdu veliká nástěnná televize (byť na ni nekoukám) a bible v nočním stolku, bych v lepším hotelu celkem očekával. Co mě ale dostává je, že k bydlení patří litr vody a miska ovoce – banány, pomeranč - denně zdarma, vedle anglo-čínské bilingvní bible jsou v nočním stolku ještě dvě podobné knihy psané čínsky a japonsky a anglická Kniha Mormon, a že záchod je kombinovaný s bidetem, takže má vlastní ovládací konzoli s více tlačítky než škoda Superb. Jo a taky to, že vedle záchodu je na zdi druhá přípojka telefonu, kdybych cítil touhu si zavolat (nebo se zamkl v koupelně a nemohl ven J ).

 

Při ceně plně srovnatelné s Prahou zkrátka žasnu.