Hongkong, to zní exoticky

Hongkong je město s velkou potřebou bydlení na malém prostoru. Můj hotel je prosím to malé modré vepředu J Bydlím pod střechou, ve dvacátém prvém patře. Hotelu ale patří jen patra 2-4 a 18-21, zbytek jsou kancelářské prostory.

 

 

Kam se na tohle hrabe Jižní město J

 

Vím, že to fotí každý a jsou toho plné propagační letáky. Stejně je to príma J Viktoriin přístav, proslavený pohled na Hongkong, v polojasnu i v noci.

 

 

 

Hongkong se zapsal docela výrazně do historie filmového průmyslu, takže je asi správné, že i tady mají svou „třídu hvězd“, se zasazenými hvězdami a otisky dlaní největších herců. Pravdou je, že čtyři jména – Bruce Lee, Chow Yun-fat, Yuen Wo-ping a Jet Li – něco říkají i barbarovi, jako jsem já. Otisky jsem si (na rozdíl od desítek Asiatů) nefotil, ale vstupní socha je moc hezká.

 

 

A Bruce Lee jako hvězda největší tu má sochu v životní velikosti. Byl docela malej J

 

Tohle prasátko je druhé, kdo si vysloužil sochu na Třídě hvězd. Je to místní animovaný hrdina, věnovali mu doposud nejméně dva seriály a dva celovečerní filmy, a jak jsem zjistil z internetu, každá dívka vyrostlá v Hongkongu miluje buďto je nebo kočičku Hello Kitty. Ach J

 

Filmy tady mají silnou pozici dodnes. Když má do kin přijít Spiderman 2, místní v rámci reklamy postaví sochu v nadživotní velikosti, přitáhnou reálný americký taxík a opravdu rozboří chodník. Gwen by to tu zřejmě milovala J

 

A další oblíbená turistická památka, tentokrát z koloniální doby. Věž s hodinami. Místní na ni čekali asi devět let, nejprve se stavěla věž, pak přišla první světová válka, pak se hodiny Britům zdály zbytečně drahé (tak zůstala věž nahoře prázdná), pak se místní složili, koupili hodiny na náklady města, ty nefungovaly (neuměli je zapojit), čekalo se, až pošle výrobce detailní návod… zkrátka místní mají důvod mít je rádi J

 

 

Peking Road, jedna z hlavních nákupních tříd. Moc dobrý dojem na mě neudělala, mezi luxusními obchody postává plno místních a cpe vám do ruky leták s reklamou na masáž nohou nebo předraženou jídelnu kdesi v desátém patře, popřípadě mi notně podivná individua neustále anglicky nabízela výměnu peněz za lepší kurz (ehm, ehm), nebo prodej laciné elektroniky (chm, chm), to vše v zapadlých tmavých uličkách mezi výškovými domy.

 

Pohled vystihující Hongkong asi nejlíp ze všech. Palmy, koloniální doba a mrakodrap.

 

Komplex staveb z roku 1881, které místní uchovávají pietně jako památku, ačkoliv dovnitř samozřejmě nacpali luxusní obchody a restaurace. Ale exteriéry jsou to nádherné.

 

 

Protože komplex původně sloužil jako ředitelství Přístavní policie, má na střeše (aby byly z přístavu odevšad dobře vidět) tyhle konstrukce. Na stožár se vyvěšovaly vlajky v případě hrozby tajfunu (bylo jich asi deset typů, dodnes se jich používá osm, jejich přehled je v hotelové brožurce). Koule na věži se s hlasitým zvukem spouštěla dolů k patě té tyče každý den naprosto přesně v jednu hodinu z poledne a sloužila k synchronizaci lodních chronometrů až do roku 1907. Neurčitě hnědé plochy za věží patří stavbě hongkongského Muzeu moderního umění, které tam tehdy nestálo  J

 

Následují fotky z výpravy na kopec nad městem, zvaný všeobecně a nepříliš originálně  Vrchol („The Peak“). Každý průvodce vám řekne, že to máte udělat, i kdybyste jinak z Hongkongu nestihli nic jiného, a má pravdu J Vzhledem k horku a tomu, že kopec je sice ne moc vysoký, ale strmý, rozhodl jsem se  - spolu s asi tak deseti tisíci dalšími lidmi – vyjet nahoru něčím zvaným tramvaj, co je ve skutečnosti lanovka. Takhle vypadá seshora

 

 Bylo přeplněno a protože v nejprudším místě lanovka stoupá se sklonem tak šedesát stupňů a já jsem stál (mají podlahu udělanou do vln, aby se líp držela rovnováha, ale stejně jsem si máknul a potřeboval obě ruce na protilehlých madlech), fotky z cesty nemám.  

Nahoře jsou restaurace a obchody a pokud si připlatíte, můžete na tuhle rozhlednu. Samozřejmě jsem tam byl J

 

Cestou zpátky, když jste v oblasti těch prosklených stěn, jedete v jednu chvíli po eskalátoru tak, že za sklem těsně vlevo je sráz a pod vámi celý Hongkong, beze skla vpravo pět pater otevřeného prostoru obchodního domu. Výtah tam není. Jsem se zase zocelil. Ale za ten výhled to stálo.

 

Klasická potvrzovací fotka. Šklebím se, protože bylo osmadvacet ve stínu, půl třetí odpoledne a stál jsem proti slunci. Jinak mi bylo prima J

 

Něco z návratu zpět – Chaterova zahrada (park mezi mrakodrapy), muzeum z nepoužívaného mola (sedm mol okolo se doposud používá), pobřeží za soumraku.

 

 

 

Za soumraku jsou totiž nejhezčí J Na první fotce Bank of China a Citibank, na druhé International Financial Centre (ifc) i s patrovou tramvají.

 

 

A na tuhle jsem obzvlášť pyšný. International Commercial Centre (ICC), nejvyšší mrakodrap Hongkongu, foceno z mola přes přístav.

Výlet do chrámu Sik Sik Juen. Asi nejznámější chrám Hongkongu, převážně buddhistický, je takový průměrně hezký, obklopený paneláky, malý a naprosto příšerně přelidněný. A protože buddhisté při modlitbách obětují vonné tyčinky a ty se zapalují před vstupem do chrámu (a vzhledem k pověstné čínské ohleduplnosti) můj největší zážitek byl, že mi nikdo nepropálil tričko J Ale je tam hezky…

 

 

… a mají tam i koutek pro konfuciány…

 

… a hlavně velké sochy zvířat oděných jako dvořané J  Smysl jsem přesně nepobral, ale bylo to půvabné.

 

Pouliční akce ve městě – zavře se ulice a sednete si na zem. (Později jsem se dozvěděl, že to bylo něco jako „dny filipínské kultury“ a ta kráska vepředu byla miss, bohužel jsem byl moc daleko na fotku). Mimochodem, to je tady taky zvykem; o víkendu v podvečer, když je příjemně, není v parcích a na okrajích hlavních tříd pro sedící místní prakticky kam šlápnout J

Město ve městě – asi osm největších mrakodrapů v centru je propojeno ve výši prvního patra můstky, které tvoří samostatnou síť, takže můžete procházet mezi obchodními domy a bankami nezávisle na ulicích pod vámi. Používá se toho běžně i k cestování, nejpohodlnější trasa od stanice metra Central k Chaterově zahradě je výtahem mrakodrapu ifc do prvního patra, východní arkádou ven, doprava, doleva přes obchodní dům Gucci, doprava, doleva přes obchodní dům prince Alberta, rovně skrz první patro banky Standard Chartered do prvního patra banky HSBC a dolů rampou ke vchodu do zahrady J

A tohle už je malá zahrádka vmáčknutá mezi výškové paneláky. Děti tam mají pískoviště a prolézačky, důchodci sedí na lavičkách, zeleno, pohoda.

 

Pokud chcete ušetřit za metro a něco zažít, jeďte z centrálního Hongkongu do Sim Ša Sui přívozem přes úžinu spolu s místními (Hongkong v zeměpisném slova smyslu je malý ostrov, politicky k němu patří ještě kousek pobřeží okolo Kowloonu). Přívoz tady jezdí už přes sto let, pořád ho provozuje tatáž firma a místní, jako správní dědici Britů, jsou pyšní na to, že lodičky za celou tu dobu modernizovali jen čtyřikrát J Trvá to asi deset minut, v době tajfunu sa nepremáva, při silném větru a vysokých vlnách máte při vystupování dát zvýšený pozor a vůbec je to fajn. Vlny jsme měli jen asi půlmetrové, ale i tak to házelo a jak jsem stál, vzmohl jsem se všehovšudy na tuhle jedinou fotku.

 

Sluneční princezna, oceánská výletní loď. Nechala cestující shlédnout světelnou šou a odplula do Šiamenu, momentálně směřuje do Kóči v Indii. Začínám zase uvažovat… J

 

Ani můj foťák ani mobil neumí dobře fotit v noci, ale stejně to sem vystavím. Nádherný červený úplněk nad hongkongskou úžinou, když jsem byl večer před odletem naposledy venku.

 

XXX